Takže ono, autismus je spektrum a nedá se úplně objektivně říct, jak vlastně funguje.
U mě je to asi tak, že mám poměrně problém navazovat vztahy, nevyznám se v emocích a nedokážu
rozpoznat ironii od upřímnosti, tak jsem někdy zbytečně uražená. Zároveň mám fixace na nějaké předměty,
kterých se nemůžu vzdát a jsem hodně citlivá vůči zvukům, takže sluchátka jsou nutnost. Vesměs potřebuju,
aby se mnou člověk hodně komunikoval, vysvětloval mi jak co myslí a ujišťoval mě co je vtip a co ne.
V dětství se to projevovalo hlavně tím, že jsem byla až extrémně jako hodná? Nikdy jsem doma neodmlouvala,
co mi řekli to jsem udělala, protože rodiče byly pro mě autorita. To samé i ve škole, učitelé byli jak bozi pro mě.
Taky mám už od dětství oblíbenou skleničku, hrnek lžičku atd bez kterých prostě nebudu jíst.
Co se týče okolí, tak jde hlavně o to, jak si to každej nastaví. Já třeba nejsem ani extrémně touchy
person, takže na mě lidi moc nesahaj pokud jim to nedovolím, ale spíš je to o té komunikaci. Nechci po lidech žádný
special treatment, spíš aby je jen neotravovalo, že se semtam zeptám, co tím myslí a jestli jsou naštvaní nebo něco
takového. Hodně mě i potěší, když se zajímají o můj special interest a nechají mě o tom chvíli mluvit. Já jsem zjistila,
že jsem autista až v dospělosti, takže jsem se s tím prostě naučila žít a jen mi to vysvětlilo nějaké struggles. Jo a ještě,
někdy třeba víc mluvím než přemýšlím a může to být někdy jako nepatřičné a proto potřebuju, aby se mnou člověk mluvil a řekl mi,
že se ho to dotklo nebo něco podobného. A s mojí bestie jsme jednou řešily, že občas mluvím nahlas bez toho, aniž bych si to
uvědomila, tak musí zas jen mi říct ať se ztiším a thats it. Spíš od lidí očekávám jen tu trpělivost a pochopení, že můj
mozek ve společnosti funguje na jiné bázi.
Hodně mě ovlivňuje rutina, většinu času mám nějak seřazenou a jakékoliv narušení mi může přinést úzkost a nebo
velká změna, třeba stěhování, nebo u mě i změna telefonu. Vnímám to jako konec světa a chvíli pro mě není ta situace ani
reálná. Taky hodně padám do myšlenek a vypínám se, když na mě někdo mluví takže zas ta trpělivost s tím, že mi to má člověk zopakovat.
To by bylo asi vše? Jak říkám, já jsem s tím žila od mala a sice jsem vnímala, že jsem trochu jiná sle prostě jsem
si myslela jen, že jsemjen já nevím, trapná. Takže to už tak ani neberu no... a k odborníkovi momentálně nechodím, ale mám to
v plánu. Nevím, jestli vyloženě právě kvůli autismu, asi spíš řešit jiné věci.