V čem je autismus nejtěžší? Řekla bych že nejspíše v sociálních interakcích. Občas je pro mě těžší rozpoznat tón hlasu,
či udržet oční kontakt a je pro mě pak těžší v situaci zareagovat. A dost často mi musí být něco vysvětleno víckrát a já si
pak přijdu akorát hloupě, aniž by to dotyčný myslel špatně.
Hodně lidí v mém okruhu se ke mně chová s respektem a nemají sebemenší problém mi něco vysvětlit víckrát, ale i tak mi občas
přišlo, že jsem byla dost často ve větších skupinách kvůli tomu braná za vtip i pokud to tak být vyloženě nemělo. Co pro mě byl velký
problém a to hlavně ve vztazích je nejspíš dotyk, ať už jde jen obětí, či držení za ruku a to od kohokoliv občas je to na mě moc a cítím
pak narůstající paniku. Tahle situace se nestává vždy, ale nějaké dny toho může být moc. Předtím, než mě cokoliv s autismem napadlo
jsem to hodně přirovnávala k asexualitě. Je teda důležité respektovat osobní prostor a ujišťovat se zda je vše v pohodě.
Kdybych měla nějak porovnat dětství s nynější dobou, upřímně si myslím, že to vyjde na stejno. Akorát teď si věci více uvědomuji
a více mě to tím trápí. Taky co jsem slyšela, tak je maskování u holek častější, takže možná proto mě to tolik neovlivňovalo předtím?
Vždycky jsem spíš podvědomě věděla, že je u mě něco jinak.
Navštěvovala jsem asi rok odborníka a upřímně mi to dost pomohlo o sobě zjistit, možná taky spíš kvůli tomu, že jsem se mohla někomu
vypovídat. To bylo super.
A asi co bych doporučila nejvíc je najít ty správné lidi, co jsou ochotní respektovat vaše hranice a nebát se si je nastavit!